*1667 Asi Praha (není dokázáno) – † 1740 Norimberk (Německo)
Barokní český malíř
Té doby nejvýznamnější portrétista střední Evropy
Dvorním malířem 1716 v Praze
Ovlivněn francouzskými reprezentativními portréty dospěl k osobitému stylu s barevnou rozmanitostí a dekorativní okázalostí
Většinu života trávil v Itálii, Vídni a v Norimberku
Znal se s Petrem Brandlem

Díla: Portrét hraběte Harracha
Portrét Petra Velikého
Portrét H.F. Wussinové
Podobizna paní Schreyvoglové
Portrét Michaela Kreisingera ve stáří




narodil se někdy v letech 1371
vystudoval teologii
chtěl se stát kazatelem, chtěl vést dobrý a čestný žívot
později se pro něj stala důležitější náprava církve
vycházel z učení Jana Viklefa
zasadil se o Dekret kutnohorský - dříve Němci:Češi 3:1, poté 1:3 - vadilo mu, že hodnostáři nedodržovali desatero, byli moc majetní a brali odpustky
kázal v Betlémské kapli, ale dostal zákaz působení
odmítl to, proto byl nad Prahou vyhlášen interdikt
(zákaz kázání do té doby, než odejde)
odešel kázat na Kozí hrádek
1414 - odešel do Kostnice na Kostnický koncil
snaha obhájit a vysvětlit své názory
koncil svolán, aby se odstranilo rozštěpení církve, církev v tu dobu měla tři papeže
Hus byl po chvíli strávené v Kostnici zatčen a vyslíchán --> církev požadovala odvolání jeho učení -->
odmítl --> 6.5.1415 upálen


Arés
Bůh zuřivé války, syn největšího boha Dia a jeho manželky Héry. Nezáleželo mu, proč válka vypukla,
a většinou ani jak dopadla. Těšil ho válečný ryk, lomoz zbraní a pach krve,
ze záhuby bojovníků měl stejnou radost jako z jejich odvahy. Podporoval každého,
kdo byl ochoten porušit mír. Pro tyto vlastnosti ho neměli rádi bohové ani lidé. Bůh Zeus mu řekl,
že kdyby nebyl jeho synem, svrhl by ho do temného Tartaru. Nebylo jediného boje,
do něhož by nezasáhl. S velikýmštítem, měděným pancířem a bronzovým mečem se náhle objevoval
na bojišti a roznášel smrt. Doprovázeli ho jeho synové Deimosa Fobos, kteří byli zosobněním děsu a
hrůzy, před jeho vozem pobíhala bohyně sváru Erisa bohyně válečného vraždění Enyó.
Válečnéřemeslo ovládal dokonale, ale v boji byl nespolehlivý a brzy podporoval jednu,
brzy druhou stranu. Přes svou sílu a obratnost nebyl neporazitelný.

Dionýsos
Bůh vína a vinařství, syn největšího boha Dia a dcery thébského krále Kadma Semely.
Narodil se prý v Thébách. Když měl přijít na svět, rozhodla se Diova manželka Héra, že ho zahubí.
Navštívila proto v podoběstaré chůvy Semelu a navedla ji, ať požádá Dia, aby se jí jednou ukázal v
celé své moci a velebnosti. Zeus se Semele předvedl se všemi hromy a blesky.
Jeden blesk zapálil thébský palác a plameny zasáhly i Semelu, které pak v smrtelné úzkosti porodila
nedonošené dítě. Zeus nechal kolem syna vyrůst hustý břečťan, který ho uchránil před ohněm.
Jakmile se plameny utišily, vytáhl syna z úkrytu a dal si ho zašít do stehna, aby ho donosil. Když se Dionýsos
podruhé narodil, odnesl ho bůh Hermés k Semeliněsestře Íně, manželce krále Athamanta. Když se Héra
dozvěděla, že se ho ujali, seslala na Athamantašílenství, aby ho v záchvatu zuřivosti zahubil.
Zahubil však jen svoje vlastní syny a manželku, protože Dionýsa Hermésvčas zachránil. Odnesl ho do nýsskédoliny, kde ho svěřil nymfám, které ho ukryly do hluboké jeskyně porostlé révou a vychovaly ho.
Tam také poprvé ochutnal víno.
Odtamtud také přinesl první sazenici vína lidem. Dal ji pastýři Íkariovi a naučil ho, jak z hroznů
vyrábět nápoj,
jehož bohem ho učinil Zeus.

Hádés
Bůh podsvětí, syn Titána Krona a jeho manželky Rheil. Byl nejstarší s Kronových synů a se svými bratry
Diem a Poseidónemtvořil trojici nejvyšších bohů řeckého panteonu. Když bratři zbavili otce Krona vlády,
stal se Hádésvšemocným vládcem podsvětníříše. Jeho říše se skrývala v hlubinách země a nikdy do ní
nepronikl paprsek slunečního světla. Tvořila ji rovina porostlá bledými květy divokého asfodelu a
protékalo jí pět řek, které tvořily zároveňjejí hranice: vše zmrazující Styx,řeka nářků Acherón,
řeka zármutku Kókytos, ohnivá řeka Pyriflegethóna temná Léthé, jejíž vody dávaly zapomenout na
všechno pozemské. Na západě bylyÉlysejské nivy, kde žili svůj věčný život duchové spravedlivých,
někde v hlubinách byl Tartaros, kde si odpykávali věčné tresty hříšníci, a v ohrazené části této říše
 byl Erebos, kde měl Hádéssvůj palác, z nějž vládl s manželkou Persefonou podsvětním bohům a duchům mrtvých.
Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos. Z brány vedla cesta k vodám Acherontu,
přes které převážel mrtvé nevlídný stařec Charón.

Hesperovny
Dcery Titána Atlanta a bohyně noci Nykty. Byly tři a jmenovaly se Aiglé, Erychteiaa Hesperethúsa.
Žily na dalekém západě a střežily tam s drakem Ládónem strom se zlatými jablky.
Tři z těchto jablek získal s pomocí Titána Atlanta Herákles. Když tím splnil úkol, který mu uložil
král Eurystheus, věnoval je bohyni Athéně a ta je Hesperovnámvrátila. Jedno z nich pak ukradla bohyně
sváru Erisa hodila je mezi bohyně Héru, Athénu a Afrodítu, když hodovaly na svatbě krále Pélea
a bohyně Thetidy, aby se tak pomstila, že ji bohové na svatbu nepozvali. Spor Héry,
Athény a Afrodíty o toto jablko způsobil trojskou válku a jablko samo se pak dostalo jako „jablko sváru“
do úsloví téměř všech národů.

Chiméra
Fantastická obluda, dcera stohlavého obra Týfónaa jeho manželky Echidny. Byla kombinací lva,
divoké kozy a hada s dračí hlavou, měla obrovskou sílu a ze svých tří tlam chrlila oheň.
Podle řeckých bájí žila v Lykii, a jakmile ucítila člověka, vylezla ze svého doupěte a sežehla ho ohněm.
Nakonec ji zabil hrdina Bellerofontés, který se k ní dostal na okřídleném koni Pégasu,
a z bezpečné výšky ji zasáhl několika smrtícími šípy. Podle Vergilia žila prý v podsvětí a hlídala
tam se svým bratrem Kerberem vchod do Hádovy říše.